Den dvacátý osmý (29.7.) – 354 km
Ráno nás probouzejí přátelé z Mongol Rally vracející se od Pekelné díry a společně jedeme k šašlikárně, od které jsme pěšky vyráželi do pouště poprvé. Nabíráme si od domorodců trochu vody, kterou si filtrujeme a vyrážíme od Darvazy, což asi mělo být těch pár šašlikáren okolo, ve směru na Köneürgenc. Upřímně doufáme, že tam už na nás trocha civilizace čeká. Alespoň v podobě chleba, vody a kdyby se zadařilo i něco teplého k snědku, jé, to by byla bašta! Zásoby nám došly úplně, a tak jako největší socky vděčně přijímáme konzervu s kompotovanými hruškami z britského Tesca a prověřujeme, jestli se jim už náhodou nezkazila. Jak jsme měli možnost částečně poznat už předevčírem, cesty které nás čekají jsou děs. Teda, abychom byli přesní – když tu je silnice, tak má víc děr než pletené ponožky. A pak je tu taky spousta míst, kde silnice není vůbec. A kde je místy valcha. Naše průměrná rychlost tak činí 30km/h a touhle závratnou rychlostí se šineme vpřed jako závodní šneci. Jenom z Klenota se ozývají zvuky, že se má každou chvíli rozpadnout. A občas chytneme takové díry, že se divíme, že mu ještě drží všechna kola. Alespoň ho to pořádně prověří na Mongolsko. Jestli se nám teda nerozpadne někde jinde ještě předtím. Před Köneürgenc míjíme překrásnou prastarou mešitu s minaretem a ocitáme se ve městě. No, ve městě. Köneürgenc je jedna velká vesnice, kde silnice ještě ani nezačali stavět. Mají tu ale venku obchůdky s ovocem a zeleninou, chlebárnu (kde jsme si koupili chléb špekový, po kterém se s Míšou můžeme utlouct), sušenkárnu a vodu jsme tu taky sehnali. Jen to teplé jídlo zase nebude. Loučíme se s našimi britskými přáteli, neboť oni musejí do Uzbekistánu přechodem z Köneürgenc, zatímco my máme v papírech přechod Daşoguz. Asi dvacet kilometrů před ním začínáme hledat místo na spaní. Po zamítnutí podmočených políček obsypaných komáry nacházíme docela pěkné místo k zakempení. A kde jinde než na staré dobré skládce s tlející hlavou hovězího. Jen jsme si postavili stan, už projíždí okolo první auto. A světe div se, kdo jiný by to mohl být, než hlídka policajtů v Policajtově. Automaticky vyndaváme pasy a oni si je se zájmem prohlížejí. Pak si na mapě nechávají ukázat celou naši cestu a tím končí naše vzájemná schopnost si pořádně pokecat. Pečovatelsky nás ještě varují, abychom na sebe byli opatrní a pak už nás nechávají vlastnímu osudu.
Great blog! i absolutely loved turkmenistan and it was a pleasure to meet you all! i’ve been back in the uk for 2 weeks now and i wish i was still travelling like you lucky bastards. our micra is still going strong (although we did smash the right-rear suspension in kyrgyzstan and snap the anti-roll bar in kazakhstan…), and richard has just caught the ferry from russia in to finland. stay safe, and i look forward to reading more of your adventures. god bless google translate…
Nathan, thanks for your comment, Great to know news from you! We cant believe you really did it on time, thumbs up! We had some problems with car in tajikistan, we will write about them in next articles, but our car is also still going, not strong as micra of course, but also not dead yet. We are wizzing through russia right now, so richard is quite ahead. We wish for him good luck and lot of great experiences and for you not going crazy back in work! It was Much bigger fun to travel with you, guys!
Google translator for nobel prize!
hello guys, i haven’t any news from you and your trip. where are you now?
Hi Masoud,
right now we are already home in Czech Republic. Well, we got back in September already. We are back to our ordinary everyday life since then. I must say it’s not that big fun compared to everything we experienced during our trip. We haven’t finished writing of this blog either. Káťa, whos is the main story writer, haven’t had much time to do so since she is studying two universities at the same time and also has many other different duties and interests.
It was a big pleasure to meet you and thanks for everything you and your wife did for us. Iran definitely left a big print on us. It was a greate time there. It’s a pitty we could stayed with you only that short time. I can only hope that one day we will meet again for a longer period of time.
Thank you so much for everything, Michal (and Káťa and Tomáš)
UNFORTUNATELY, I haven’t seen ur reply UNTIL now! sorry… but we are planing to have same trip like urs but to europe. how can we get in touch together?! i dont have your number. this is mine: +989155294947. call me plz.thx