Cestou do termitiště

Den osmý (9.7.) – 607 km
Marná snaha. Začínáme chápat, že najít v Turecku místo na kempování, kde vás někdo večer nebo ráno neobjeví, není možné. Ještě naivnější by bylo si myslet, že si z tohoto setkání neodnesete nic k jídlu. Tentokrát nám snídani věnuje pán, který si přijel zkontroloval v lese skryté včelí úly. Dostáváme pochoutku z listového těsta plněnou tvarohem. Místní pohostinnost a přátelskost lidí nám vyráží dech. Místo aby nás majitel přišel seřvat, že mu stanujeme na pozemku (jak by se dalo v Čechách očekávat), tady nás lidi s úsměvem vykrmují a se zájmem zjišťují odkud jsme a kam jedeme. Vydali jsme se po dálnici ve směru na Kapadokii. Po cestě zastavujeme v nákupním centru u silnice. Další místo, kde s nestačíme divit. Kam se hrabou naše nákupní centra! Je libo umělá říčka skrz celý obchoďák? Palmy? Hlíniště pro děti (rozuměj: místní obdoba pískoviště)? Není problém. Ostatní propriety včetně klimatizace, obchůdků a luxusních záchodů jsou samozřejmostí (je vidět, že jsme stále více na východě, co do počtu evropských záchodů ku tureckým je to nyní půl na půl). Doufáme, že tedy tady ochutnáme pravý kebab. Místo toho dostáváme opět nekořeněné maso v housce s trochou zeleniny, nyní doplněno navíc o hranolky (nacpané uvnitř!). Korunou všeho je Tomášův vegetariánský kebab, což jsou jenom hranolky nacpané v bagetě. Pomalu přestáváme doufat, že tu kdy na kebab narazíme. Jedeme po dálnici na Ankaru, kterou pouze objíždíme po okruhu (kde zjišťujeme, že seknout se s výjezdem tady znamená zajížďku třiceti kilometrů) až za město Aksaray. Po cestě míjíme solné jezero. A protože jsme tvrďáci, tak se místo sjezdu o pár kilometrů dál až přímo na jezero nedočkavě vrháme přes svodidla rovnou do jezera bodláků oddělující od nás jezero solné. Ke cti nám slouží, že ač neochotně, tak se nám tuto bodlákovou kolonii daří následně propašovat v oblečení až do Iránu. Solné jezero střídá jezero vybarvené do fialova. U městečka Aksaray nacházíme nocleh v lesíku nad místní přehradou kde Klenotovi dáváme pěkně do těla, aby se nahoru vyšplhal.

3 komentáře: „Cestou do termitiště

  1. dÍKY ZA KRÁSNÉ ZÁBĚRY NÁDHERNÉ PŘÍRODY, MĚST, I TĚCH MÍN POHOSTINNÝCH MÍST, ALE I ZA POHOSTINNOST A VŘELOST LIDIČEK.,VELIKOST SOLNÝCH JEZER….PROSTĚ VŠE PROŽÍVÁME S VÁMI A CHVÁLÍME kLENOTÍKA, ŽE SE SNAŽÍ VÁS NEZKLAMAT :-) . Hodně štěstí na další cestě a těšíme se na nové zážitky a fotičky :-) :-) m.a t.

  2. 4.8.2016 15:20 právě po dlouhem čekání na hranicích vjeli do Tadžikistánu a míří do Dushanbe a zítra směr hory – Pamír. Tak jim držme palcE !!! . ZVLÁDEJTE I DÁL kLENOTÍCI NAŠI, VŠICHNI ČTYŘI. MYSLÍME NA VÁS:-) M.A T.

  3. ahojky dobrodruzi. díky za novinky z východniho světa, držte se a čekáme na další pokračování.
    Zdravíme vás z polského krakowa. Strejda Pepa , teta Markéta a Terka s Cassii.

Napsat komentář k Josef Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

This blog is kept spam free by WP-SpamFree.