Den třicátý pátý (5.8.) – 227 km
A že nám ten den pěkně začíná! -Ták pane řidiči, ukažte mi doklady.- Zatraceně. A to jsme si přitom dávali takový pozor! Klenot musí vypadat jako retro kousek z dílny Maybachu, protože nám policajti nasolují pokutu dvě stě dolarů za údajné překročení rychlosti o šestnáct kilometrů v hodině. -No ale prosím vás. Vždyť tohle auto ani tolik jet neumí!- Marnost nad marnost. Že se jedná o vymáhání úplatku a ne zákonné pokuty, je nám jasné ve chvíli, kdy po zabavení řidičáků dodávají, ať si tu pokutu jedeme nejdřív zaplatit do dvě stě kilometrů vzdáleného Dushanbe, ale že tam nás to vyjde na mnohem víc. A nebo jim to můžeme zaplatit tady na ruku. Začíná hra o čas a o peníze. Času máme dost. Nakonec to usmlouváváme alespoň na pět set somonů, což je ale v přepočtu na naše pořád velká pálka (1500,-). Naštěstí se nám tím dostává i velikého ponaučení – příště s sebou vézt mezinárodních řidičáků víc. Nemáme peněz nazbyt, a tak odteď jedeme jako připosraní, protože vesnice střídá vesnici a třicítka čtyřicítku. Ostatní řidiči tu na pravidla naprosto kašlou, a tak jim z nás pěkně tečou nervy. V Kulobu nabíráme zbytek zásob a po hodinovém bloudění při hledání zkratky se do něj opět vracíme a konečně míříme správnou cestou do hor. Sotva jsme vystoupali pár čísel nad obzor, musíme zastavit a necháváme vychladnout motor. Takhle Pamír těžko zdoláme, když nejsme schopní vyjet ani první kopec. Už z dálky na nás troubí nový přísun naděje v podobě našich italských přátel z hranic. Z auta neohroženě vyskakuje Mekgajvr Renato s krásnou ženou Monikou, dvěma dětmi a kamarádem Nicolou a chlapi se společnými silami prodírají džunglí v motoru. Seštelovat, vyštelovat, rozštelovat, párkrát do toho bouchnout kamenem a Klenot už si zase spokojeně pobrukuje. Do Pamíru tak vyrážíme společně. Bez problémů procházíme vstupní kontrolou do pamírské oblasti, na kterou je třeba zvláštních povolení. Jsme teprve na začátku a už se nám odkrývají neskutečné výhledy. Za první větší vesnicí je zasypaná cesta sesunutým kusem skály. Prý to do dalšího dne odstraní, a tak se vracíme do vesnice a kempujeme v poli kus za ní. Místní si nás hned přišli obhlídnout a zjistit, co jsme zač. Mezitím nám Monika vaří k večeři pravé italské špagety s rajčatovoolivovou omáčkou a ze společných zásob vytváříme královskou hostinu. Ještě k tomu má dnes Monika narozeniny, a tak se nám náš kousek Itálie proměňuje navíc i v narozeninovou oslavu. K dokonalosti už jen stačí lehnout si pod nebe obsypané hvězdami a v noci nezmrznout.