Den dvacátý třetí (24.7.) – 0 km
Před svítáním se probouzím za zvuků minaretů ohlašující čas první modlitby. Chvíli na to je slyšet startování motorů a já zachumlaná ve spacáku až po uši obdivuji svědomitost zdejších obyvatel. Dopoledne vyrážíme s Farhadem do starobylého domu s šestiúhelníkovým půdorysem, který dnes slouží jako centrum rukodělné výroby. Protože je Farhad profesionální fotograf a filmový režisér, natáčí s námi v průběhu dne krátké vstupy a my se tak možná za pár let staneme filmovými hvězdami nejvyššího formátu. Dál se vydáváme kus za město do oblíbeného piknikovacího parku s obří čajovnou ve tvaru čajové konvice. O kus dál navštěvujeme přátelé Farhada, kteří vlastní rybí farmu. Reza a Ali nás potom zvou k sobě domů na čaj a my jim vyprávíme o našich cestovatelských plánech. Farhad mi pak nabízí možnost zúčastnit se jeho hodiny fotografování (která ve skutečnosti trvá hodiny tři), a tak zatímco kluky i se zakoupeným obědem vysazujeme na bytě, my pokračujeme do fotografického ateliéru ve městě, kde jsem svědkem významu hry světla a stínu ve focení portrétů a dokonce si zkouším, jaké to je před fotoaparátem pózovat. Přibíráme kluky a vydáváme se s Farhadem do jeho kanceláře, kde nám domlouvá pomoc s vyzvednutím víz u přítele Masouda v Mashadu. Na večeři se zastavujeme v burgrárně, kde sledujeme přímý přenos závěrečného závodu Tour de France a potom jdeme do parku pozdravit naše přátele ze včerejší společné večeře, kteří zde s partičkou kamarádů každý večer hrají volejbal. Na byt se vracíme o půlnoci a balíme si všechny věci. Zítra nás čeká brzké vstávání, abychom si v Mashadu stihli víza včas vyzvednout.