Den dvacátý první (22.7.) – 471 km
V parku pospáváme a odpočíváme až do oběda. U Khajou mostu se tentokrát scházíme jen s Tohitem, protože Sepideh odjela z Isfahánu, kde pouze studuje, domů. Tohit nám nejdříve ukazuje mešitu Takhte foulad. Poté do naší party přibíráme Tohitova kamaráda archeologa, se kterým se vydáváme na prohlídku Haroon Velayat s freskami svatých, u nichž jsou dle islámských pravidel zamalovány obličeje. Vstupní portál je „přizdoben“ podobami významných osobností vládnoucích imámů udržujících v Iránu teokraticky diktátorský režim. Dále procházíme zpustlým starobylým bazarem do nejstarší mešity, kde se ukrývá prastarý skvostně zdobený mihrab. Bohužel se musíme zase vydat na cestu, a tak se s našimi přáteli loučíme a vyrážíme zpět na poušť ve směru na Qom a Teherán, přičemž naší další cílovou destinací je Bojnurd, kde se chceme setkat s našim přítelem Farhadem, kterého jsme potkali v Khayyam housu. Cesta přes poušť je k nám nemilosrdná i v noci. Naštěstí ji tentokrát přejíždíme bez jakékoli závady na autě, ale vedro neustupuje ani po západu slunce. Zem zůstává rozpálená a nás takřka až do Teheránu ovívá nesnesitelně horký vzduch. Před Teheránem zastavujeme na fastfoodovou večeři a poté obdivujeme teréňák zaparkovaný opodál. Naše uznalé okounění pána těší natolik, že si od něj kluci odnášejí pingpongové pálky a já krásné zdravotní pantofle (světe div se!) přesně v mé velikosti. Zásluhou chybějícího značení zůstáváme zbytek noci ztraceni ve chřtánu Teheránu.