Den osmnáctý (19.7.) – 126 km
Čeká nás dlouhá cesta do Isfahánu, a proto chceme mít jistotu, že nám autíčko bude šlapat jako hodiņky. Hned z rána necháváme v místním autoservisu vylepšit naši vychytávku na zničený silent blok. Ukázalo se totiž, že sami nevědí, jak si s tím poradit lépe, a tak nám vyměnili naše dočasné plastové stahováky za silnější kovové. Mezitím vyrážím nakoupit snídani a cestou potkávám našeho přítele Ehsana. Velkoryse mě během své obědové pauzy doprovází až do obchodu a i přes mé naléhání trvá na zaplacení nákupu. Ani s takovým přídělem laskavosti od zdejších lidí neumíme zacházet a pouhé děkování nám připadá nedostatečné. Plní entusiasmu z vyladěného autíčka se vydáváme na cestu. To nám však vydrželo pouhých 60 km, než jsme začali vařit. Po předchozí zkušenosti z hor čekáme, než se motor zchladí. To by nebylo nic hrozného, kdybychom se právě nenacházeli v nejhorší výhni na světě. Všude kam jen oko dohlédne – poušť. A nikde ani miļimetr stínu. Slunce vytrvale praží a my se postupně zapékáme do našich věromravných úborů. Vedro tak úděsné a teploty vysoké, že obyčejná voda na pití je teplá jako čaj a nedá se pít. Čaj! Spásný nápad a záblesk lidské vynalézavosti ve snaze o přežití. Z kufru vybalujeme kilové balení čaje, který jsme si zakoupili v Turecku a necháváme jej louhovat. Věřte, že vařicí čaj nikdy nechutnal líp! Konečně se odvažujeme Klenotovi zkontrolovat stav vody a zjišťujeme, že jsme ji vyvařili všechnu. Šťastní, že odsud konečně můžeme zmizet, se dáváme opět do pohybu. Ujíždíme však sotva pár kilometrů a zděšeně pozorujeme, jak jdou Klenotovi od předního pravého kola zlověstná oblaka čmoudu. Okamžitě dupáme na brzdu a za vzývání všech druhů dobytka zmateně pobíháme kolem dokola. Stačí chvilka a kde se vzala tu se vzala policie a v protisměru odtahovka. Kolo je zakouslé a nám nezbývá než se nechat odvézt do nejbližšího autoservisu. V Qomu. Vzdáleném dalších 30 kiláků. Cenu si, jako u všeho v Iránu, domlouváme předem, a tak jsme nakonec rádi, že platíme odtahovku v Iránu a ne třeba v ČR, kde bychom za ni dali stejně jako za celé auto. V mžiku se nám věnuje celý autoservis i pár zvědavců okolo. Klenotovi jsme dopřáli očistnou kúru v podobě pročištění brzd u předních kol a po úspěšné testovací jízdě se opět vydáváme na cestu. Konečně je tenhle den blbec za námi! Ještě však ani nestíháme vyjet z Qomu, když náhle zase vaříme a zjišťujeme, že ještě k tomu máme přehřátá všechna kola. Servisní diagnostika se očividně nezadařila a příčina našich těžkostí musí být ukrytá někde jinde. Unavení a zklamaní s nevábnou vidinou zítřejších problémů zůstáváme trčet v industriální čtvrti Qomu kdesi mezi staveņišti a uzlovou přestupní autobusovou zastávkou.