Den pátý (6.7.) – pokračování – 104 km
Poté co jsme opustili nákupní centrum, jsme se vydali opět na cestu. Po pár odbočkách jsme se ocitli před oplocenou budovou, pravděpodobně muzeem, s nasvíceným parkem, který byl posetý nejrůznějšími modely armádních vrtulníků, tanků a lodí. Bez ohledu na houstnoucí tmu jsme si vše v klidu prošli a prohlédli. Naše euforická nálada z nalezení internetu a poklidné procházky nás však náhle opustila, jen co jsme vyjeli z města do černočerné tmy. Klenotova světla sice bezvadně osvětlovala široké daleké okolí (obličeje protijedoucích řidičů nevyjímaje), ale ze silnice jsme neviděli zhola nic. Protože jsme však pohotoví cestovatelé připravení na všechno, prozřetelně jsme se vybavili příručkami z roku 1982 k údržbě Klenota. Po úspěšném rozštelování světel se ukázalo, že cenné knižní rady v naší situaci příliš nevyužijeme (příště si s sebou rozhodně bereme měřící zeď!). Následovalo občasné popojíždění prokládané seřizováním a marným hledáním příčiny. Celé záhadě jsme se dostali na kloub až na benzínce, kde našemu grotesknímu počínání zpovzdálí přihlížela obsluha. Ukázalo se, že světla mají tendenci na hrbolatých cestách zapadnout dovnitř, toť vše. Mistrovský kousek, na který jsme patřičně hrdí, jsme si však schovali až na samotný odjezd z čerpačky. Pro samé štelování světel se nám podařilo naprosto vyšťavit Klenota, a tak jsme startovali s roztlačováním a grácií nám vlastní. Naprosto vyřízení jsme zakempovali kdesi na polní cestičce. Vděční, že máme kde spát, jsme už ani neprotestovali, když jsme (soudě podle okolního bordelu) zjistili, že jsme si pro přenocování zvolili přírodní záchod.